Zahajovací keynote Pavla France, CEO Frank Bold, na konfererenci Bold Future 2026
Je to tady. Třetí ročník konference Bold Future. První se konal v roce 2022 – když to přepočítáte, nějak to nevychází. Bold Future totiž není každý rok: pořádáme ji jako bienále, tedy jednou za dva roky.
Když se ohlédnu do onoho roku 2022, vidím sál lidí, kteří si oddechli. Byli nadšení, že se konečně mohou potkat po lockdownu a po všem tom nenormálnu. Covid byl za námi. Konec lockdownů, konec zavřených hranic, konec zaškrcené ekonomiky. Věřili jsme, že nejhorší máme za sebou a že se všechno vrátí tam, kde to bylo předtím.
Dnes, o čtyři roky později, vím, že to byla jen pauza.
Tehdy jsme se ptali, jak se zařídit v nové normalitě. Dnes se nikdo neptá na normalitu. Ptáme se, jak vůbec podnikat či řídit města, když žádná normalita už není.
Můj příspěvek se jmenuje Byznys v době nových pravidel. Slovo „nových“ je tu velmi opatrné. Poctivější by bylo říct: v době, kdy stará pravidla přestala platit a nová zatím nikdo nenapsal. Přesto existují pravidla, která platila vždy a budou platit stále.
Chci vám dnes říct tři věci. Jak vypadá svět, ve kterém podnikáme. Co s ním můžeme dělat my sami. A proč to nemusíme dělat sami.
Klima. Před lockdownem, kolem let 2018 a 2019, vrcholilo jedno společenské téma: boj s klimatickou změnou. Evropská komise se rozhodla s tím skutečně něco udělat a rozjela Green Deal.
Dnes je to skoro zakázané slovo a nikdo o něm nemluví rád. Tváříme se, že Green Deal skončil a že to byla nepovedená politika Evropské komise. Přiznávám, že patřím k několika málo lidem v Česku, kteří si myslí, že to ve skutečnosti byla úspěšná politika. Čísla to potvrzují. Čisté emise Evropské unie – společenství 450 milionů lidí – klesly do roku 2024 o 37 % proti roku 1990, zatímco ekonomika vyrostla o 71 %. Cíl pro rok 2030 je minus 55 % a EU je na cestě cíl splnit. Z hlediska makročísel tedy Evropská komise v tak obrovském celku dokázala své cíle dotáhnout.
Jenže jsme v roce 2026 a všechno je jinak, než jsme si mysleli.
Válka na Ukrajině trvá již pátým rokem. Na tomto místě chci Ukrajině veřejně poděkovat, že tak odhodlaně brání své území – a tím brání i nás. Právě díky odvaze a nezdolnosti Ukrajiny žijeme stále ve své bezpečné zemi, zatímco oni nasazují své životy nejen za sebe, ale i za nás. Děkuji za nás, za Frank Bold. Ukrajinu se snažíme podporovat v rámci svých možností.
Geopolitika se tím ale nevyčerpává. Přišel Donald Trump a jeho administrativa, která se k Evropě obrátila zády a prohlásila klimatickou změnu za podvod. A na ministerstvo životního prostředí přišli Motoristé a ujistili nás, že klimatická krize skončila.
Klima se ale neptá, co si o politice myslíme. O pár měsíců později, v neděli 28. června tohoto roku, naměřily Doksany 41,9 °C, nový český rekord. Kdo neměl to štěstí a neodjel se ochladit na jih, zažil vedro, jaké česká krajina nepamatuje. Jak vypadá Vltavská kaskáda a další přehrady, všichni víme. Jsou připomínkou toho, že klimatická změna pokračuje bez ohledu na to, co si o ní myslí politici.
Klimatická změna ale není jedinou hrozbou. Rusko podniká na území Evropské unie stále více diverzních akcí. Největší státy západní Evropy se potýkají se zadlužením a vnitřní nestabilitou. Extremistické strany jsou na postupu a politika USA je nepředvídatelná.
A aby toho nebylo málo, během několika let doslova explodovala technologická revoluce v podobě AI. Ta nám vzkazuje: nevíme, jestli váš byznys nebo vaše zaměstnání skončí zítra, za měsíc, nebo za rok, ale počítejte s tím, že se zavedené pořádky zcela změní.
Rok 2026 je tak především o tom, že už nic není jisté.
Jediné, k čemu dospíváme, je konstatování, že jedinou jistotou je nejistota.
To je fráze, kterou všichni známe, ale nikomu z nás moc nepomáhá. Zkusme se na ni proto podívat pozitivně.
Jedinou jistotou, kterou můžeme nabídnout, je ta, kterou vytvoříme my sami.
Staňme se jistotou. Pro své zákazníky, pro občany, pokud zastupujete město, pro zaměstnance a partnery. Jistotou, na kterou se dá spolehnout, i když se kolem mění všechno ostatní.
Postavím to na třech základních kamenech, které jsou mi blízké. Prvním jsou hodnoty: vědět, co za naším slovem skutečně stojí. Druhým je autonomie neboli nezávislost: mít možnost říct ne. Třetím je partnerství: jak sdílet náklady tak, aby nás budování nezávislosti hospodářsky nezničilo a abychom vůbec mohli fungovat.

Hodnoty jsou kotvou předvídatelnosti. Upřímně řečeno, o hodnotách se před českým publikem mluví těžko – nejsou to příliš populární téma.
Nechci vám nalhávat, že vám hodnoty pomohou k rychlému zisku nebo krátkodobému úspěchu. Žádná studie nic takového netvrdí. Existují ale studie, podle kterých lidé a firmy, které hodnoty dodrží i tehdy, když to stojí peníze, jsou ti, se kterými ostatní chtějí obchodovat dlouhodobě.
Dlouhodobost může být v době, kdy se všechno mění, trochu únavné slovo. Jedna dlouhodobost nás ale poslední dobou zajímá všechny: longevity. Podívejme se na nejdelší studii dospělého života, kterou na Harvardu provádějí od roku 1938. Podle jejího ředitele byli lidé, kteří byli v padesáti nejspokojenější ve svých vztazích, v osmdesáti nejzdravější. Jenže na vztah, o který se dá opřít, je potřeba, aby druhý držel slovo. A protože i byznys je součástí našeho života, možná spolu všechno souvisí.
Každá firma, politik či každý člověk má jinak uspořádaný hodnotový žebříček – někdo je liberál, někdo konzervativec. Proto se může zdát argument hodnotami jako zavádějící. Přesto nás překvapivě něco hodnotově spojuje.
Jsme součástí společenství, kterému se říká český stát. Jeho „nudné“ základní zákony – Ústava a Listina základních práv a svobod – stojí na hodnotách humanismu. Humanismus stanoví, že každý člověk má již svým zrozením , a dokonce ještě dříve, právo na to žít ve svém svobodném prostoru, ve kterém může svobodně přemýšlet, věřit, učit se, tvořit, mluvit za sebe a rozhodovat o svém osudu. A to mu mají zajistit demokratické instituce a vláda práva.
Když se podíváte po světě, stále méně zemí je schopno a ochotno tuto hodnotu chránit a vyznávat. Není to samozřejmé a je důležité o ni pečovat.
To je první kámen. Vědět, co za naším slovem stojí.
Hodnoty by ale nefungovaly bez druhého základního kamene: nezávislosti neboli autonomie. Autonomie neznamená soběstačnost ve všem. Znamená možnost říct ne. Jen když máme autonomii, dokážeme své hodnoty také prosazovat.
Abychom mohli být jistotou pro druhé, nemůžeme být sami zranitelní. Je třeba posilovat naši strategickou nezávislost. Jsem moc rád, že se právě tímto tématem na naší konferenci zabýváme. V různých podobách ho uslyšíte na workshopech během celého dne.
Začněme energetikou, protože Česká republika je jednou z nejvíce průmyslových zemí na světě a energetika je takřka alfa a omega všeho.
Česká republika počítá s nezávislostí v podobě nových jaderných bloků. Zaprvé ale stále nevíme, jestli se je vůbec podaří postavit, a ani poslední zprávy nevyznívají příliš jistě. Zadruhé už z dohod mezi vládou a korejskou stranou víme, že megawatthodina má stát kolem 120 EUR. To není málo a o konkurenceschopnosti to moc nevypovídá.
Budujme proto vlastní obnovitelné zdroje pro vlastní spotřebu bez ohledu na to, jestli jsou dotace, nebo nejsou, byť návratnost nemusí být bez dotací oslnivá. Je to prostě součást naší nezávislosti. Budeme mít aspoň něco, o co se můžeme opřít.
Hodně se zabýváme developmentem. Jedním z důvodů je, že development vytváří a násobí hodnoty, díky kterým pak můžeme chránit a budovat i ty hodnoty, o kterých jsem mluvil u prvního kamene. A development v Česku probíhá na úrovni měst.
Města v České republice jsou hospodářsky nejzdravější částí českého státu. Nejsou zadlužená a fungují dobře. Potýkají se ale s řadou výzev. Velké metropole a metropolitní oblasti trpí nedostatkem bytů, menší města na periferii naopak ztrácejí obyvatele.
Domníváme se, že to lze řešit strategickými partnerstvími a dlouhodobými pravidly spolupráce se soukromým sektorem. Města by neměla na nic čekat a měla by hledat příležitosti, jak racionálně budovat spolupráci se soukromým sektorem, aby si dlouhodobě udržela kompetitivnost a odolnost vůči fiskálním a demografickým otřesům. Tématem se budeme zabývat na našich workshopech zaměřených na development a spolupráci soukromého a veřejného sektoru.
Třetí oblastí jsou technologie, kterým se na této konferenci nově věnujeme. Je zjevné, že s nimi musíme počítat a investovat do nich chytře. Musíme si být vědomi, do jakých závislostních vztahů se můžeme dostávat. Tvůrci AI dnes doslova závodí o to, aby u svých klientů vybudovali strategickou závislost. Je proto důležité nastavovat pravidla a myslet na vlastní nezávislost.
Příklad za všechny: podle agentury AP přišel v roce 2025 hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu o svůj e-mail u Microsoftu poté, co na něj USA uvalily sankce. Microsoft tvrdí, že soud neodpojil. Výsledek je ale jasný: soud dnes přechází na evropský otevřený balík openDesk.

Autonomie něco stojí. Druhý dodavatel, vlastní zdroj, záložní plán. Je to řízení rizik – počítáme s tím, že se něco může stát, a proto děláme něco navíc, co bychom v klidných dobách nedělali. A takové řízení rizik má svou cenu. Náklady na strategickou autonomii ale lze sdílet – skrze strategická partnerství. Doufám, že je budete vytvářet i tady na konferenci: partnerství, která pomohou nám všem i České republice.
Nikdo z nás není dost velký, aby byl soběstačný sám. Společně ano.
Jak vypadá partnerství, které ustojí tlak?
Za prvé: počítejte s hodnotami druhé strany. Loni na podzim to ukázal případ Nexperia. Nizozemský výrobce čipů za pár korun, bez kterých se neobejde žádné auto. Nizozemská vláda převzala nad firmou kontrolu a Čína zakázala vývoz z její tamní továrny. Během několika týdnů varovaly evropské automobilky před zastavením linek. Automobilky měly smlouvy a všechno právně pokryté. Nikdo z nich neudělal chybu ve smlouvě. Podcenili, že jejich dodavatel patří do světa, kde politika přebíjí obchod. S tím musíme počítat v podnikání i v rozhodování.
Za druhé: sdílejte náklady. Ve Frank Bold jsme se v energetice hodně snažili podpořit sdílení energie a komunitní energetiku. Jsou to zatím spíše okrajové trendy, ale pomáhají náklady snáze sdílet. Jedna místní akční skupina už například vytvořila celý klastr samospráv. Společně budují obnovitelné zdroje a společně řeší energetický management. Rozkládají tak náklady a zvyšují svou nezávislost, aniž by jim náklady narostly. V byznysu tomu odpovídají nákupní aliance, sdílená infrastruktura nebo společné zásoby.
Za třetí: kalibrujte důvěru. Připomenu projev kanadského premiéra Marka Carneyho z letošního Davosu: budujme a prohlubujme taková partnerství, ve kterých nás hodnoty co nejvíce propojují. Ne každý partner si zaslouží stejnou důvěru. Při výběru dodavatele se neptejme jen na cenu a výkon, ale i na to, jak se chová, když hoří. Důvěru dávejme tam, kde se slova drží.
Začal jsem rokem 2022, kdy jsme si mysleli, že nejhorší máme za sebou. Na závěr je vhodné dodat, že nic netrvá věčně.
Zásoby vody v přehradách mizí a na ty fotky se těžko dívá. Dodavatelské řetězce se rozpadají a proměňují. Netrvají ani pořádky, které se zdály neotřesitelné. Letos sledujeme celou přehlídku takových pádů. Stačí si vzít popcorn a dívat se, jak padají a prohrávají projekty založené na rychlém zisku a krátkodobosti. Mocní přicházejí a odcházejí a pravidla se píšou znovu.
Co zůstává, je to, co si postavíme sami. Hodnoty, na které se dá spolehnout. Autonomie, která nám dovolí říct ne. A partnerství, která ustojí tlak.
Jediná jistota je nejistota. Tak se staňme jistotou – pro všechny ostatní i pro sebe samé.